Proč dát před klasickou moukou přednost špaldě

Špalda je původní druh obilí, které se vyvinulo z jednozrnné pšenice. Její výjimečnost si uvědomovali už staří Egypťané, Keltové i Germáni. V Evropě se začala pěstovat cca před 8000 lety. Pro svou odolnost vůči škůdcům, chorobám i klimatickým podmínkám je ideální plodinou využívanou v ekologickém zemědělství.

Vláknina i bílkoviny

Špalda je přímo nabitá vitamíny, minerály a stopovými prvky (např. vitamíny skupiny B, také A a E, draslík, hořčík, zinek). Oproti obyčejné pšenici obsahuje také hodnotné bílkoviny, prospěšné tuky a vlákninu, důležitou pro naši střevní mikroflóru.
I z toho důvodu byla využívána např. ve středověkém léčitelství nebo v čínské medicíně.

„Špaldu můžeme v její původní, ryzí a divoké podobě s trochou nadsázky označit za léčivé obilí,“ říká expertka na přirozenou stravu Barbora Hernychová. „Je výborně stravitelná a obsahuje kompletní složení živin, které jsou v této podobě naším organizmem maximálně využitelné,“ dodává. Zajímavostí je, že lepek špaldy je mnohem lépe stravitelný, než je tomu u klasické pšenice. Proto mnozí z těch, kteří nesnesou pšeničný lepek, nemají se špaldou potíže.

Do pečiva i polévky

Špaldová mouka najde využití v pečivu, polévkách i omáčkách.  Ze špaldy se vyrábí také bulgur, krupice, těstoviny, chléb, sušenky nebo nápoje. Špaldová kaše je lehce stravitelná a nezahleňuje.

Milovníci kávy mohou vyzkoušet i její špaldovou variantu, která je samozřejmě bez kofeinu.

Není špalda jako špalda

Oblíbenost špaldy v posledních letech však s sebou přináší také negativní důsledky – šlechtí se levnější „pološpalda“, případně se špalda míchá s pšenicí. Produkty jsou pak sice o něco levnější, ale za cenu klamání spotřebitelů.

Autor článku: Lenka Šmídová