Řasy si ženy líčily již ve starověku, dnes toužíme hlavně po prodloužení

Trendy, 9. 10. 2020

Foto: Shutterstock

Ve starém Egyptě si barvili a zahušťovali řasy ženy i muži, a to především jako ochranu očí před slunečními paprsky. V době renesance si ženy obočí i řasy odstraňovaly, aby vyniklo jejich čelo. První řasenku vyzkoušela anglická královna Viktorie. Skutečný boom v péči o řasy nastal ve 20. století, jež bylo ve znamení natáček a falešných řas.

Současnost symbolizuje přetrvávající trend prodlužování řas, který ale čím dál více nahrazuje přirozená péče o řasy a používání sér a boosterů, jež zajistí jejich růst.

Egypt: Nejen ženská záležitost

Egypt

„O tom, že úprava řas není a nebyla vždy ryze ženskou záležitostí, se dozvídáme už z nálezů ze starověkého Egypta, kde si muži upravovali řasy stejným způsobem jako ženy. Používali přitom uhlí a tmavé (údajně nejrůznější afrodiziakální) masti, aby řasy co nejvíce začernili a dodali jim tím také na objemu, aby tak ochránili oči před žhnoucími slunečními paprsky,“ říká přední rakouská stylistka Christine Akbaba.

Řím: Pěkně natočit

Římanka

Ve starověkém Římě bylo posílení řas naopak výhradně ženským rysem. Ženám pomáhaly služebnice nebo otrokyně zvané ornatrices, které se zabývaly jejich krásou. Řasy římských žen měly být dlouhé, silné a krásně zatočené. Majestátnost řas symbolizovala velkolepost Římanek, kterou přinášejí na východ z Indie a Egypta.

Stejně jako Egypťanky používaly k začernění obočí uhlí, někdy k němu přidaly šafrán nebo prášek z tmavých kovů a kamenů. Pro zesílení a ztmavení řas jim sloužil také opálený korek. Vše nanášely na řasy malými tyčinkami ze slonoviny.

Renesance: Pryč s nimi

Renesance

S nástupem křesťanské éry ovšem rozvoj péče o řasy (stejně jako o vzhled obecně) ustal. Křesťanské ženy se kosmetice vyhýbaly v přesvědčení, že přirozený vzhled je Bohu milejší.

Stejně tomu zůstalo i během středověku. V období renesance se stalo nejkrásnější částí obličeje čelo, a aby patřičně vyniklo, nechtěly ženy poutat pozornost k ničemu jinému. Obočí, a dokonce i řasy si proto nechávaly odstraňovat.

Řasenka pro královnu

Královna Viktorie

Velký návrat péče o řasy a obočí nastal až ve viktoriánské éře a v období romantismu, kdy začalo být populární používání nových kosmetických přípravků. Eugène Rimmel v této době vyvinul pro královnu Viktorii nejen její osobní parfém, ale také první řasenku. A ta se stala velice rychle populární.

Od vlasů k barvám

Šedesátky

Pak už netrvalo dlouho a světlo světa spatřily první falešné řasy vyrobené z lidských vlasů. Roku 1911 si je nechala patentovat Kanaďanka Anna Taylor.
Dvacátá a třicátá léta 20. století pak byla ve znamení natáček na řasy. Ty si ženy rychle oblíbily, navíc nešlo o drahou záležitost. Natáčky se původně nahřívaly žehličkou. Časem je nahradily natáčky s vlastními bateriemi, které se postaraly o trvalejší zvlnění.

Čtyřicátá léta se nesla ve znamení první voděodolné řasenky, kterou vynalezl polský imigrant Max Faktor. V šedesátých letech následovalo mnoho žen slavnou modelku Twiggy a začalo věnovat více pozornosti i dolním řasám.

Devadesátá léta přivítaly duhové vlasy, a především barevné řasenky. A do módy se po dlouhé době opět vrátily i umělé řasy. Hned začátkem roku 2000 začali v Jižní Koreji a Japonsku se zcela novým prodlužováním řas, kdy se umělé řasy vrství na řasy vlastní, postupně vypadávají a pro patřičný efekt se musí pravidelně doplňovat.

Pro pořádnou délku

Prodlužování řas je trend začátku 21. století, i u nás stále přetrvává, ale postupně ho nahrazuje přirozenější péče o řasy v podobě používání sér a boosterů, které zajistí jejich růst. Současnou revoluční novinkou jsou boostery obsahující unikátní výtažek z trsovníku lékařského,“ dodává Christine Akbaba.